Rumba

Z hlediska společenských tanců rozlišujeme dva druhy rumby, jednoduchou square, tedy čtvercovou a pomalejší kubánskou rytmicky i tanečně náročnou, obohacenou mnoha prvky klasického i jazzového tance, ta je také soutěžním tancem. Dá se říci, že v 19. století se utvářela habanera, ve 20. století rumba. V Evropě se bez odezvy objevila roku 1923. V New Yorku slavila úspěch roku 1930 a odtud se od Evropy vrátila, aby zaujala především po hudební stránce, ale tanečně opět nezabodovala. Úspěch slavila teprve po roce 1945, kdy nastoupila vítěznou cestu. Je to lyrický tanec, který naznačuje milostnou hru, poezii tělesné lásky. Typický je pohyb kyčlí, následek uvolňování a propínání kolen s přenášením váhy těla a nášlapy pouze na bříška chodidel, ostatně jako u ostatních latinskoamerických tanců, až na paso doble.

Rumba pochází z oblasti, kde se střetávají a vzájemně ovlivňují různé taneční i hudební kultury. Je to Západoindické souostroví s Jižní Amerikou a USA. Na Kubě se dodnes tančí několik druhů rumby, podle místa a doby vzniku. Také tempo tance je značně odlišné, pohybuje se od 30 do 50 taktů za minutu. Typický rytmus zdůrazňuje řada bicích nástrojů jako tinbales, conga a bongo – bubínky, claves – paličky, maracas – seříznutý bambus se zoubky a další, které zdůrazňují různé doby taktu.Rumba má na svém rodném listě v kolonce místo narození Kubu, jejími rodiči jsou černí otroci, které tam plantážníci přivezli z Afriky. Tehdy jí tančili tak, že výraznější byl pohyb těla než nohou. V devatenáctém století do sebe vstřebala prvky evropské Contradanzy. Jméno „Rumba“ se možná odvozuje od termínu „rumboso orquestra“, který se používal pro taneční kapely v roce 1807, možná ze španělštiny, kde slovo „rumbo“ znamená „cesta/směr“, „rumba“ je „neuspořádaná hromada“, „rhum“ je průběh opojení likérem oblíbeným v karibské oblasti. Je také možné odvozovat původ názvu od španělského slova pro hýření.

Lidová podoba rumby na Kubě byla popisována jako pantomima se stájovými zvířaty a více než tanci se podobala představení. Vzpřímené držení zad při tanci má pravděpodobně původ v ton, že otroci nosili těžká břemena ?na hlavě?. O variaci Cucaracha se říká, že naznačuje zašlapávání švába. Populární melodie „La Paloma“ je na Kubě známa od roku 1866.

V USA byla rumba předvedena ve třicátých letech dvacátého století jako směs lidové rumby s Cucarachou, kubánským bolerem (neplést se španělským) a „the Son“. Britský učitel tance Pierre Lavelle navštívil Havanu roku 1947 a přišel na to, že se rumba tančí výdrží na dobu dva, narozdíl od americké rumby, kde se tak děje na dobu jedna a tento svůj poznatek uplatnil po svém návratu do Británie, stejně jako názvy mnoha variací, které se v Havaně naučil od Pepeho Rivery. Oba společně prosazovali výdrž na dobu dva, což se také stalo součástí mezinárodní kubánské rumby.

Pouhým přenosem váhy na z jedné nohy na druhou na dobu jedna bez vlastního kroku na tuto dobu, dostal tento tanec velice senzuální charakter. Doba jedna je nejvýraznější ze všech, ale pohybuje se pouze kyčlemi, takže hudba zdůrazňuje „tanec kyčlí“. Společně s velmi pomalou hudbou – 28 až 32 taktů za minutu to dělá tanec velice romantický.