Samba

Samba je známa především z brazilských karnevalů, kde je samba nikdy nekončící vlna pohybu, lehkosti, hravosti, smyslnosti i půvabné elegance. Do Evropy přišla v roce 1910 pod názvem maxixe jako první brazilský tanec. V té době v Evropě vládlo tango a maxixe, který se tanči především na podiích nočních podniků, se neujal. V roce 1924 se do Paříže vrátil již jako samba, ale ani tentokrát neuspěl. Sambu tančila pouze kolonie Jihoameričanů sídlících v Paříži. Teprve po druhé světové válce Evropa přišla sambě na chuť. Hraje se ve 2/4 či 4/4 taktu a tempo je 48 – 60 taktů za minutu.

V 16. století přivezli do Brazílie Portugalci mnoho otroků z Angoly a Konga, kteří s sebou přinesli své tance, jako Catarete, Embolada a Batuque. Tyto tance Evropané považovali za neslušné, neboť se při nich tanečníci dotýkali pupku. Embolada je o krávě s kuličkami na rozích kvůli bezpečnosti a patří se ji označit jako bláznivá. Batuque byla tak populární, že ji král Manuel I. zákonem zakázal. Je popisována jako kolový tanec s kroky podobnými charlestonu, tleskalo se rukama a bicími nástroji a ve středu kruhu tančil jediný pár.

Podoba tance z roku 1830 kombinuje zapletené figury z černošského tance s valivými a houpavými variacemi z domorodého „Lundu“. Později byla karnevalová samba obohacena o variace jako Copacabana, což je jméno známé pláže u Ria de Janeira. Členové vyšší společnosti v Riu se postupem, času začali o tento nový tanec zajímat, až jej nakonec modifikovali do uzavřeného tanečního držení. Tehdy se sambě říkalo „Zemba Queca“ a roku 1885 byl popisován jako „půvabný brazilský tanec“. Původ názvu „samba“ je nejasný, přestože „Zambo“ znamená potomek černého muže a domorodé ženy. Později se samba promísila s Maxixe, což je jiný původní kolový brazilský tanec podobný Two Stepu. Maxixe se do USA dostala na přelomu století, v Evropě ji zpopularizovala ukázka v Paříži roku 1905, kde byla uvedena s kroky polky na hudbu Cuban Habanera. Dodnes je v sambě variace nazývaná Maxixe. V té době v Evropě vládlo tango a maxixe, který se tančil především na podiích nočních podniků, se neujal. V roce 1924 se do Paříže vrátil již jako samba, ale ani tentokrát neuspěl. Sambu tančila pouze kolonie Jihoameričanů sídlících v Paříži.

Druh samby, který se jmenuje Carioca se do Velké Británie dostal roku 1934. Zpopularizoval jej Fred Astrair ve filmu „Flying down to Rio“, ve kterém se poprvé objevil s Ginger Rodgers. Do USA tato forma dorazila o čtyři roky později, ale opravdu známá se stala po uvedení filmu Carmen Mirandy „That Night in Rio“.

Samba se stala ještě více oblíbenou díky princeznině Margaret, která měla v padesátých letech v britské společnosti vedoucí roli. V roce 1954 ji upravil pro mezinárodní uvedení Pierre Lavelle. Tanec má ve své současné podobě stále mnoho variací ve velmi odlišných rytmizacích, které vyjadřují různorodý původ tance, například Bota Fogo se tančí na 1 & 2 ve čtvrtečním rytmu, na rozdíl od rola vpravo (natural rolls), které se tančí 1 2 & v polovičním rytmu. Stále se zachovává pohyb kyčlí na poloviční doby mezi kroky „samba tic“, vzpřímené držení těla a váha na bříškách chodidel.