Valčík

První záznam tance ve tříčtvrtečním rytmu je sedlácký tanec z Provance z roku 1559 zvaný volta, přičemž ve stejné době se volta také říkalo jednomu italskému tanci. Slovo volta v italštině znamená otočku. Proto již v počátcích, kdy se tento tanec objevil, se páry při tanci otáčely.

Během 16. století si voltu oblíbila převážná část královských dvorů západní Evropy. Volta vyžadovala aby partneři tančili v blízkém postavení, s dámou na levé straně muže! Jako v každém kolovém tanci, když pár provádí své kroky před svým partnerem, mají je delší než obvykle, když přechází z jedné strany partnera na druhou. Při tančení volty držel jeden partner druhého v uzavřeném objetí, což mnozí považovali za nemravné. Ludvík XIII. (1610-1613) jej proto na svém dvoře zakázal.

Ačkoli Volta měla být původně na 3 doby, počítala se na 5 dob. První hudební doprovod pro „Waltzen“ byl napsán roku 1754 v Německu. Spojitost mezi voltou a watzen je prozatím nejasná, až na samotné pojmenování obou tanců – waltzen v němčině znamená také kroužit, točit se, stejně jako volta v italštině.

Vídeňáci si waltzen velice oblíbili a otevřeli velké taneční sály, které mohli hostit tuto novotu. Roku 1812 způsobilo velkou senzaci v Anglii uvedení tohoto tance pod jménem „německý waltz“. Během 19. století valčík proslavila hudba Josefa a Johanna Stausse.

V současnosti se vídeňský valčík tančí v rychlosti cca 58-60 taktů za minutu s omezeným repertoárem figur – change steps, hesitaton, hovers, passing changes, valčík vpravo a vlevo, valčík na místě vpravo a vlevo – fleckerl a kontracheck.